Musím ….

… zase zkoušet něco nového, pořád a pořád.  Tentokrát v tom má prsty naše Kačka, protože mi k narozeninám koupila kurz předení vlny.  Přijela k nám domů velmi milá paní, přivezla kolovrátek i vlny a začala výuka. Vypadalo to úplně lehce a jednoduše, chomáč vlny se v prstech paní učitelky krásně stáčel do hladké, slabé a stejnoměrné nitky. Ovšem v okamžiku, kdy jsem si sedla ke kolovrátku já, vlna se trhala, puckovala a vůbec mi to nešlo. Další kámen úrazu bylo šlapání, kolo se mi pořád vracelo do protisměru. Sečteno, podtrženo – katastrofa.  Po několika hodinovém úsilí a velké trpělivosti paní lektorky se mi podařila vytvořit jakási nitka, která po seskání vypadala jako pěkné buklé.  Po tomto vítězství nad souhrou práce nohou a rukou, jsem držela v ruce něco, co najednou dávalo smysl, něco co jsem sama vytvořila a lze z toho plést …. to byl úžasný pocit.  Myslím, že nutně, ale opravdu nutně potřebuji svůj vlastní kolovrátek. Bez toho už nemůžu existovat 🙂