Šípková marmeláda …

…to byla výzva. Dlouho už jsem se na ni chystala, ale vždycky to z nějakého důvodu nevyšlo. Buď nebylo dost šípků nebo jsem je nestihla včas natrhat….až letos se to povedlo. Kolem chalupy je mnoho šípkových keřů a všechny do jednoho byly přímo obalené krásnými, velkými šípky. Čapla jsem košík, rukavice, nůžky a vyrazila jsem do terénu. Manžel vida moje nasazení neodolal a šel mi pomoci. Rukavice byly samo sebou k ničemu, tak jsme obětovali holé ruce. Asi po hodince jsme měli košík plný. To pravé peklo nastalo až doma. Prostudovali jsme  staré i nové kuchařky, pročetli jsme rady, recepty a návody na internetu. Staré kuchařky radily šípky pečlivě očistit, rozkrojit a vnitřek také pečlivě vyčistit.  Nové recepty postup zkrátily jen na vnější očistu a zbytek rozemlít či rozmixovat. Šli  jsme s dobou a milé plody jsme  pomleli a vařili. Hmota to byla krásná a voňavá – a plná zrníček. Dle moderních rad jsme  začali pasírovat a cedit. Vůbec to nešlo.  Po třech dnech pasírování jsme se dobrali jakž takž hladké marmelády.  Dnes už vím, že  ty staré hospodyňky měly zase pravdu, v kuchyni se toho moc ošidit nevyplatí. Takže příště (pokud ještě někdy nějaké bude) si rozhodně dám tu práci s vyčištěním i vnitřku plodu. Ta piplačka za to rozhodně stojí.