Když se stěhuje kůň…

Je neuvěřitelné, kolik věcí má kůň – tady vlastně klisna – no stejně jako ženská. Pochopitelně nemyslím jen ty věci, které potřebuje k životu, ale i  ty zkrášlovací…

Dcera se rozhodla přestěhovat kobylku  do jiného ustájení. Domluvila si půjčení koněbusu a domluvila si taťku jako technickou podporu k autu, kamarádku jako pomocnici k nakládání koně a mě jako doprovodné vozidlo. Tož jsme vyrazili  do místa A pro přívěs, poté do místa B, kde  jsme měli provést naložení.  Nacouvání do úzkých vrat lemovaných zděnými sloupky proběhlo bez úrazu koněbusu i vrat. Následně holky vyrazily do stáje pro všechny věci.  Když mi do mého čerstvě vypucovaného auta (příprava do servisu, kam šlo druhý den ráno) začaly cpát  kýble, soudky, kbelíčky, plechovky, pytle, vaky, tašky, košíky všech možných tvarů a velikostí – vše patřičně obalené bahnem se slámou a hnojem – myslela jsem , že to se mnou sekne. Zaplnily prostor kufru i zadních sedadel téměř pod střechu.

Poté naplnily i druhé auto (ovšem fajnovějšími věcmi jako podsedlové deky, vodítka, lonže a sedlo) a pak následovalo naložení kobylky. Ta samozřejmě tušila, že jede pryč, takže se nám rozhodla nakládku osladit. Vždycky došla až k rampě přívěsu a pak zahnula do některé ze stran a my jsme všichni vláli za ní. No, komedie za všechny prachy. Nicméně na šestý pokus se to konečně povedlo.

Cesta zpět do bodu A – do nového ustájení proběhla hladce, akorát jsem musela mít všechna okénka auta otevřená až dolu abych se neudusila a za mnou letěl roj much. Odpoledne, když kobylka pobíhala po výběhu a seznamovala se s ostatními koňmi, já gruntovala a odsmraďovala auto. Ještě že je všechny miluju 🙂

DSC_0907

Napsat komentář