… je nový člen naší velké rodiny.   Do naší smečky australských ovčáků přibyla chihuahua, krátkosrstá zrzka, slečna Ariana.

… heboučké psí miminko, fotka ještě od maminky v Bruntálu …

… slečna Arča v nové bundě, kterou dostala na cestu od maminky do svého  nového domova . Je to pro nás novinka, oblékat psa na procházku, ale musím uznat, že jí to moc sluší …

… dokonce chodí i do práce 🙂 a je to fuška …

…. vítej  Ari, ať se ti u nás doma líbí 🙂

… na koňské hlavy, těch není nikdy dost.  Zvláště, pokud máte doma víc koníků, tak jako my. Baví mě vymýšlet nové vzory a kombinovat barvy a materiály tak, aby byly čabraky hezké, nekousaly, větraly a daly se snadno udržovat.

Na černého koně se barevně hodí skoro všechno,  horší je to se strakatým.  U nich se mi osvědčil jednoduchý a drobný vzor.

… naše  modelka Jane  je připravena na vyjížďku v tyrkysové soupravě ..

… modelka, která se velice nerada fotí, jelikož už by moooc chtěla běhat po louce …

… tady jsem zkoušela čabraku s výrazným centrálním vzorem, je to trošku pracnější, ale výsledek se myslím povedl …

… a ještě jeden typ, tentokrát verze pro poničky …

…. je jako balzám na tělo i na duši, který nasávám co mi síly stačí. Jaro i léto bylo bylo velice hektické, ale už se zase vracím do svého rytmu ….

… zase zkoušet něco nového, pořád a pořád.  Tentokrát v tom má prsty naše Kačka, protože mi k narozeninám koupila kurz předení vlny.  Přijela k nám domů velmi milá paní, přivezla kolovrátek i vlny a začala výuka. Vypadalo to úplně lehce a jednoduše, chomáč vlny se v prstech paní učitelky krásně stáčel do hladké, slabé a stejnoměrné nitky. Ovšem v okamžiku, kdy jsem si sedla ke kolovrátku já, vlna se trhala, puckovala a vůbec mi to nešlo. Další kámen úrazu bylo šlapání, kolo se mi pořád vracelo do protisměru. Sečteno, podtrženo – katastrofa.  Po několika hodinovém úsilí a velké trpělivosti paní lektorky se mi podařila vytvořit jakási nitka, která po seskání vypadala jako pěkné buklé.  Po tomto vítězství nad souhrou práce nohou a rukou, jsem držela v ruce něco, co najednou dávalo smysl, něco co jsem sama vytvořila a lze z toho plést …. to byl úžasný pocit.  Myslím, že nutně, ale opravdu nutně potřebuji svůj vlastní kolovrátek. Bez toho už nemůžu existovat 🙂

…dorazila. Ideální čas na to, aby se člověk věnoval svým zábavám. Pěkně v teple a v pohodlí obýváku si tak všichni večer posedáváme se sklenkou vína, já samozřejmě s háčkováním záclonky nebo s korálky a u nohou nám pospávají hafani a kočky. Idylka. Užívám si toho co se do mě vejde 🙂

… a tento nápad jsme měli evidentně pouze my. V lese a okolí nebyla ani noha. Jen krávy se pásly v ohradě a zvědavě si nás měřily.  Obloha byla temná jako bubák, co chvíli pršelo, ale bylo teplo. Vyzbrojeni gumovkami a nepromokavými bundami jsme se vnořili do lesa.  Svěží vzduch provoněný mokrým jehličím, sem tam sluneční paprsek kreslil obrazce mezi stromy…. přímo lázně pro tělo i duši. Rozdělili  jsme se na menší polovinu, která šla hledat do mlází a na menší polovinu (mě),  já šla do vysokého lesa.  Našla jsem na pasece jahůdky a borůvky, ale jinak ani prašivku.  Zbytek výpravy byl výrazně úspěšnější,  měli košíky do půlky plné klouzků a dokonce našli i jednoho špičníka.

…zakaboněná Šumava …

čmeláci schovaní před deštěm

jediná muchomůrka v celém lese

konečně něco jedlého

Díky Šumavo … 🙂

… co k tomu dodat? Jednoduše – sluce, teplíčko, klid, relaxace s háčkem v ruce….. miluju 🙂

…polední klid …

a můj polední klid …

… náramek z Lápisu lazuli …

… a pak že se psi a kočky nesnesou …

… malá starostlivá jezdkyně…

…tak vypadá opravdová láska ke koním …

… sekáme dvorek …

… dohled nad sekáním …

.. tentokrát náramek z růženínu ..

… let už je naší kobylce Jane, a tak jsme to patřičně oslavily.  Kačka vyrobila speciální zeleninový dort, krásně barevný a slaďounký.

Všechno nejlepší ….

… servírujeme slavnostně na stole ….

… ale na zemi je to prý lepší …

… dá se to totiž prokládat čerstvou travičkou …

…jsme strávili na chaloupce. Počasí sice za moc nestálo, ale v chaloupce bylo zatopeno, v kamnech praskala polínka …a bylo tam moc fajn. Sešli jsme se celá rodina, ženský barvily a malovaly vajíčka, chlapi popíjeli, cpali se nádivkou a chlebíčky a pletli pomlázky.  Pondělní ráno začalo šupačkou a štamprličkou Borovičky, následovala bohatá snídaně – uzené s křenem, nádivka, vajíčka, kyselé okurky, domácí chleba ….

…je tady. Po mrazivé zimě je obzvláště vítáno.  Už se mi stýskalo po sluníčku, teplíčku a vrtání se v zemi. Asi to taky znáte, probouzející se příroda přímo láká, aby se člověk zvedl z křesla a začal hrabat, kopat, rýt a večer si pak mazat bolavé tělo :-).   Naše léta letoucí opomíjená zahrada je doslova nekonečná pro zahradnické aktivity a bude nám dlouho trvat, než ji upravíme k obrazu svému.  Zakoupila jsem nové stromky a pár macešek a vrhly jsme se s Kačkou do zahrady. Z každého kousku, který se nám podaří upravit a osázet máme fakt velikánskou radost.

…jarní ráno…

… velká porada …

… i velká kobyla je v podstatě mazlík …

… a náš drsný hlídač v peří 🙂

…konečně napadla bílá peřina a přinesla s sebou spoustu radosti a veselí. Užíváme si to všichni, velcí i malí, psi i koníci.

…v klídku a bez spěchu si užívám konec léta a začátek podzimu. Trhám  švestky, hrušky, jablka a vyrábím povidla, kompoty, peču koláče…prostě pohoda. Užívám si našich koníků, než se nám rozběhnou do světa. Užívám si lotrovin  naší malé loupežnice Micky – všudybylky, komika, demoliční čety a mazlíčka.

…malá a velká, přesto jsou stejně staré …

…ranní nálada…

…stádečko čeká na snídani…

…Míca  je stále v pohybu…

…i ve spánku musí mít přehled co se kde děje …

…jsem otrhala, vyloupala a nasušila, ale žádný krásný šaty v nich nebyly. Asi nejsem správná Popelka a nic si nezasloužím :-). Přesto se ale jedno velké překvapení konalo, naše okrasné lískové keře měly oříšky! Před sedmi lety jsem zakládala zahradu kolem domku a zasadila jsem si okrasné lísky jako živý plot. Sedm let byly opravdu pouze okrasné, ale letos jsou doslova obalené oříšky. Od rodiny jsem pochopitelně dostala pochvalu, jaká jsem „šikovná“ zahradnice… Tak jsem zvědavá, jak to dopadne příští podzim 🙂

Tenhle košík oříšků  pochází z chalupy, tam jsou úplně obyčejné lísky, které si na nic nehrají…

… je vždycky pracovní. Ať si člověk naplánuje a navymýšlí co chce, dopadne to (alespoň u nás) vždy stejně. Letos to ale bylo  přece jenom trochu jiné, dodělávali jsme stáje a výběhy pro naše koníky, abychom je mohli převézt konečně domů a už se nemuseli nikdy nikam stěhovat.  Udělat ze stařičkého chléva pěknou stáj pro koně byl opravdu velký úkol, ale nadšení  naší Kačky nás vždycky dokázalo zase „nahodit“ a pokračovat. Výsledek už se začíná dostavovat. Koníci jsou už doma a ve stáji finišujeme – děkujeme všem pomocníkům, kteří nám  pomohli skutkem, radou, nářadím a veselou myslí…

…spalo v botě… jo to určitě 🙂 naše milé malé kotě spí naprosto kdekoli a v jakékoli pozici.  Kačka opatřila  našemu kocourovi kočičku jako kámošku, prý  aby mu doma nebylo smutno a měl si s kým hrát.  Po třech týdnech to vypadá tak, že kocour se po zemi skoro nevyskytuje a žije převážně na skříňkách a skříních, na pračce atd. – prostě v bezpečné výšce před malou teroristkou Micinkou.  Zbytek rodiny naopak klesl na kolena a na zem a společně si užíváme všech skopičin, které Míca neúnavně předvádí.  Jediní komu je koťátko naprosto ukradené, jsou psi – přičichnou, oblíznou, překročí a důstojně odkráčí…

…nejlepší je ovšem psí pelech chalupářský :-)…

…starých časů, doteky vzpomínek …

…staré housle po dědovi a po taťkovi…

…takovou krásnou kliku jsme měli na dveřích od koupelny…

…každý kus ve mě vyvolává vzpomínky na blízké lidi a na moje dětství a prázdniny u babiček…

….dnes se stalo něco krásného, malé hříbě se nám narodilo, zamilovali jsme se do něho….Ano, byla to opravdu nádhera. Ráno, pod širým nebem a v náruči slunečních paprsků se narodilo naše první hříbátko – klisnička Ginevra…ahoj holka 🙂

…to je vždycky radostná událost pro naše psíky.  Krásně romanticky zasněženou zahradu bleskově změní na oraniště. Běhají na všechny strany, válí se, doslova hubou pluhují sníh před sebou…. a co teprve na procházce venku, to jsou přímo cirkusácká čísla. Někdy mám strach, že si srazí vaz, ale jsou jak z gumy, vždycky to nějak vyberou…

Je neuvěřitelné, kolik věcí má kůň – tady vlastně klisna – no stejně jako ženská. Pochopitelně nemyslím jen ty věci, které potřebuje k životu, ale i  ty zkrášlovací…

Dcera se rozhodla přestěhovat kobylku  do jiného ustájení. Domluvila si půjčení koněbusu a domluvila si taťku jako technickou podporu k autu, kamarádku jako pomocnici k nakládání koně a mě jako doprovodné vozidlo. Tož jsme vyrazili  do místa A pro přívěs, poté do místa B, kde  jsme měli provést naložení.  Nacouvání do úzkých vrat lemovaných zděnými sloupky proběhlo bez úrazu koněbusu i vrat. Následně holky vyrazily do stáje pro všechny věci.  Když mi do mého čerstvě vypucovaného auta (příprava do servisu, kam šlo druhý den ráno) začaly cpát  kýble, soudky, kbelíčky, plechovky, pytle, vaky, tašky, košíky všech možných tvarů a velikostí – vše patřičně obalené bahnem se slámou a hnojem – myslela jsem , že to se mnou sekne. Zaplnily prostor kufru i zadních sedadel téměř pod střechu.

Poté naplnily i druhé auto (ovšem fajnovějšími věcmi jako podsedlové deky, vodítka, lonže a sedlo) a pak následovalo naložení kobylky. Ta samozřejmě tušila, že jede pryč, takže se nám rozhodla nakládku osladit. Vždycky došla až k rampě přívěsu a pak zahnula do některé ze stran a my jsme všichni vláli za ní. No, komedie za všechny prachy. Nicméně na šestý pokus se to konečně povedlo.

Cesta zpět do bodu A – do nového ustájení proběhla hladce, akorát jsem musela mít všechna okénka auta otevřená až dolu abych se neudusila a za mnou letěl roj much. Odpoledne, když kobylka pobíhala po výběhu a seznamovala se s ostatními koňmi, já gruntovala a odsmraďovala auto. Ještě že je všechny miluju 🙂

…přestože bylo letos pekelný vedro a sucho, zahrada si s tím kupodivu poradila dobře. Jasně že jsme každý večer zalévali, ale protože máme jen studnu, museli jsme s vodou šetřit. Přednost dostala zelenina, bylinky a skleník. A krásné teplé letní večery lákaly k posezení s kamarády, což se neobešlo bez dobrého jídla a pití…

Hory , soutěsky, náhorní planiny a údolí . Hory jsou na ostrově vlastně všude. Jsou velké a obydlené i na neuvěřitelných místech. Malé vesničky jsou   i na zdánlivě nedostupných svazích. Silnice k nim jsou klikaté a úzké, ale provoz je minimální, takže bohatě stačí. A výhledy – ty jsou naprosto fantastické…

…. klidnou krajinou, jdu sama s Káťou a se psy, povídáme si spolu a nikde ani noha… jen zpěv ptáků, šumění větříku ve větvích, sluneční paprsky ohřívající hlínu a první rozkvetlé keře a květinky. Něžná ruka přírody nás hladí po duši a ukazuje své křehké krásy….

Hafani  jarní romantiku  vůbec nevnímali,  měli radost z volnosti a užívali si.  Prohlédli všechna přilehlá křoví, zvětšili a přidělali pár děr na louce, aportovali asi stovků klacků a klacíků, osvěžili se koupelí v řece, vyváleli se mokří v jehličí a zblajzli celý obsah Káti pamlskovníku.

Miluju …

V sobotu ráno jsem si přivstala a šla jsem obhlédnout co mají na farmářském trhu. Prošla jsem uličkou mezi stánky, ochutnala jsem a nakoupila vynikající ovčí a kozí sýry, domácí paštiku, chleba a sazeničky – medvědí česnek, rozmarýnu a pelyněk. Mezi stánky s dobrotama jsem objevila prodejce keramiky. Miluju keramiku a mám doma pěknou sbírku hrnečků různých tvarů i velikostí. Stokrát jsem se zařekla, že si už zádný další nekoupím… 🙂 haha – koupila. Byla to totiž keramika od Kočků z Veselí nad Lužnicí a  mě se vybavila vzpomínka na prababičku a pradědu z Veselí,  osobně jsem je už nezažila, ale znám je z mnoha vyprávění babičky. Doma jsem vytáhla staré fotky a prababičky  parádní povlak na polštář s ručně háčkovanou krajkou ( tehdy ani jiná nebyla). Ráda se probírám těmi starými věcmi…

Naši chlupatí kámoši – Kira a Riči mají narozky.  Místo dortu jsme jim připravili speciální psí sulc ozdobený mrkvičkou.  Měla jsem trochu obavy, jestli jim to bude chutnat, protože obvykle baštěj syrové maso, ale neměli s tím žádný problém. Misky vyčistili bleskovou rychlostí, nezbylo ani kolečko.

Kira má letos 8 let. Žije s námi tři roky, takže její štěněcí fotka je převzata od bývalé chovatelky.

Riči má 3 roky.

jsou naši chlupatí miláčkové, bydlí s námi v domečku, ale přes léto bydlí venku. Je to pravda divné, ale já nedokážu odolat psím očím. V zimních dnech trávíme podstatně méně času venku na zahradě a hafani tím pádem sedí stále za oknem a pozorují nás…a packují okna…

hnědopes je Kira a černopes je Riči

nejlepší venkovní pelíšek … no ještě že je miluju…

Přivítání roku 2015 bylo opravdu stylové… sníh v Jizerkách  napadl jako na požádání, ticho, klid, pohoda…romantika..